Blog

STŘEDA

19.09.2012 17:33

Svatý Václave, vévodo České země, rozpomeň se na své plémě, nedej zhynouti nám ni budoucím ... . Pár slov z nejstarší české písně. Jenom to píši a mám mrazení. Zpívat tuto píseň na Budči, v relativně malé rotundě plné nadšených lidiček, protože je svátek, to je fakt zážitek s velkým Z!!! Tam si každý uvědomí sám sebe, že opravdu někam patří, že opravdu může být velmi pyšný, uvědomí si svou velkou hodnotu a přínos pro své okolí a krásnou vlast! Slavnosti se blíží, ve Staré Boleslavi bude narváno, na Budči "zatím" akorát plno! Rok od roku je propagace Budče větší a větší, takže se dá očekávat stoupající zájem! Na staroslavné Budči sv.Václav žil a učil se! Takže ten zájem proto.

SOBOTA

08.09.2012 23:20

Ještě pořád je sobota. Den šestý. I když už je vlastně neděle, den sedmý. Je dávno po západu slunce, takže proto. Dřív se další den takto počítal. Krásný slunečný den. Klid a pohoda. Sluníčko svítí, lehký vánek, obloha modrá a občas se objeví bílý mráček. Jako peřinka. Dlouhá snídaně. Ptáci "řvou". Cítím vůni lesa. Kluci hrají nohejbal nebo fotbal. Nevidím je celé, jsou vysoko. Voda zurčí a vydává zvláštní bublavé zvuky. Stromy ševelí. Ta vůně! Tam, kde byli koně, stojí maringotka. Kytičky. Miluji kytičky. Koňské koblihy. Pejsanům chutnají. Zase jiná vůně. Slyším amplion. Řve! Najednou vše ruší! Pohoda a rozjímání je pryč! Honem se srovnat! Co to je? Koňský den, závody, překážky, soutěžící, koňáci, příznivci a čumilové, plno aut. Ten amplion k tomu patří. Stromy zvuky tlumí! Najednou ho neslyším! Lidé okolo mne, usmíváme se! Sluníčko svítí a ta viditelnost! Rozhled nádherný! Houkání vlaku se nese údolím. Šípky lákají - utrhni si mne! Poslední práce na políčku. Štěkot psů a vytrhané koleje. A zase les a jeho vůně. Rozkvetlé kytky. PROSTĚ SAMÁ NÁDHERA! Relax! Život je opravdu fascinující!  

ČTVRTEK

16.08.2012 13:48

Tak se mi nechtělo, ale jak tak zírám na monitor a klávesnici, tak to najednou přišlo nějak samo. Píši nevím co. Napadlo mne, že tužka a papír by se mi líbil víc. Lépe se na něj píše, maluje, a co mám fakt ráda, to je jentak tužkou obyčejnou čmárat a ono z toho vždy něco vyleze. Asi si své výtvory budu schovávat. Ale nedostanu to do počítače. Neumím to a hlavně je mi to asi jedno. Nějaký flegmatismus či co. Ztracená nit. Chtěla bych být jinde, ale to, že jsem tady a teď, pro to jsem se rozhodla. Teda to nemá hlavu ani patu. Sama z toho nejsem moudrá. Máme kocoura. Skvěle namalovaného, jako, protože on je živý, ale jeho zbarvení JE jako namalované! Krásné jako Artistry! Je pátý do počtu. Další miláček. Ještě že zahrada je dost velká pro všechny. Mám kočky ráda. Jsou elegantní, čistotné, mazlivé a přítulné, vzteklé a mají svou hlavu. Dělají co chtějí. Co chtějí, to dostanou.  A umí odpočívat. Dokonale vypnout. Znáš ten klip o mašince? Teď jsem si na něj vzpomněla! Je fakt peckový! Před drahnou dobou jsem ho nikde nenašla, tak to zkusím znovu a pak se s Tebou podělím! 

ÚTERÝ

24.07.2012 07:58

Tento úryvek je z mé oblíbené knihy "Nejkrásnější sbírka" od Miroslava Nevrlého. Chtěla jsem se o to s vámi podělit, protože mne to fakt pořád dostává. On tam opravdu byl, všechno co popisuje včetně emocí prostě zažil! Naše zem je nádherná! Knihu vřele doporučuji!

 

„Vyjdeš-li při zářijovém úplňku o půlnoci na Studničnou nebo Luční horu a pohlédneš-li na stříbřité pláně a rašeliniště pod sebou a na tmavý trojhran Sněžky, nejvyšší české hory, zvedající se strmě z hlubin Obřího dolu, máš pocit, že ses náhle ocitl převysoko na severu Evropy či Ameriky. Samota, pláně, chlad. O tuto tundrovitost Krkonoš se ale zčásti zasloužili lidé, protože krkonošské hřebeny byl...y původně asi zalesněnější, a to klečí čili kosodřevinou, ale do jaké míry, to přírodovědci dodnes přesně nevědí. Pod pásmem tundry, či lépe alpinských holí a luk, které byly v posledních tři sta letech využívány jako pastviny pro dobytek při tzv. boudním hospodaření, se rozkládají hluboké lesy. Bývaly hlubší, pak je před staletími lidé vykáceli a dřevo splavili po vodě do kutnohorských stříbrných dolů. [...] Potom lesy znova vyrostly, ale pak je mnohem důkladněji hubily plynné imise elektráren a průmyslových závodů. Tak důkladně, že se Krkonoše staly nejohroženějším velkoplošným chráněným územím na světě! Přitom v nich ještě v předminulém století žili medvědi a vlci.“

PONDĚLÍ

23.07.2012 17:34

Ahoj! Tak vám tedy řeknu, po mnoha letech, přesně po 12ti jsem se v neděli potkala s přáteli! Je potěšující zjištění, že za 1. nás navštívili sami od sebe a použili kola a vynaložili tím pádem docela velkou námahu, aby nás z různých důvodů viděli, za 2. vypadají pořád skvěle, za 3. jsou vysportovaní a ve fyzické pohodě (a to nebaští Nutrilite). za 4. bohužel je čeká (zatím) pracovat až do smrti, ptát se šéfa, kdy si můžou vzít dovolenou a v zaměstnání zemřít. A to je mi tedy líto. Už jste to zažili? Chcete někomu pomoct a on nechce. A to je O.K.! Nelze tlačit lano před sebou! No nicméně ta návštěva byla velice motivující a uvědomila jsem si, že máme s Jindříškem poklad! A také to, že potřebuji mít v mrazáku vždy nějakou buchtu a ve skřínce vždy nějaké sušenky pro nečekané, rychlé návštěvy!!! Jo a naše pejsanky konečně doháraly, takže se může uskutečnit výlet a bezpečně můžou běhat po zahradě a žádný nápadník (Filip) nám nebude čůrat na sloupek u branky! 

<< 12 | 13 | 14 | 15 | 16 >>