"Na smrt poděšeni, s očima strnule upřenýma před sebe jako seminaristé, kteří musí projít vykřičenou ulicí, jsme mířili k vrbinám, nebylo návratu. Zdálo se, že je o nás rozhodnuto, byli jsme přesvědčeni, že do rána budeme okradeni a podřezáni jako selata. Daleko za osadou jsme tiše ve vrbičkách postavili stan a bázlivě naslouchali dlouho do noci šumění řeky i vzdáleným výkřikům. Každý zvuk nablízku nás děsil. Tehdy, poprvé a naposledy, jsme stavěli noční hlídku. Ráno jsme se probudili do zářivého jitra: kdosi na hlídce usnul. Byli jsme živi, neoloupeni. Po písčinách pobíhali říční kulíci, nízko nad řekou létali trhavými pohyby a jásavě volali pisíci. Nad hlavou nám ve vrbinách zpívala slavíková pěnice. Před námi byl celý nádherný den, celé prázdniny, celý život. Budoucnost pod námi šlahala jako plamen."

Pohodová jitra přejeme i Tobě.